Praktické použití
Řídící hodnoty
Z pohledu uživatele lze při adaptivním výpočtu měnit pouze předepsanou chybu a maximální zvětšení/zmenšení konečného prvku.
Předepsaná chyba
Předepsaná chyba se musí vhodně zvolit. Pokud je velká (orientačně 30%), síť se nezahustí. Pokud je malá (orientačně 5%), siť bude zahuštěná příliš a nebude stačit výpočetní výkon počítače. Obecně můžeme říct, že pokud je průběh napětí pozvolný, můžeme předepsat menší chybu. V opačném případě (singularity atd.) musíme předepsat větší chybu. Tady bude třeba experimentovat, a možná upravit výpočet (neprůměrovat chybu po konstrukci ale po regionech...).
Maximální zvětšení/zmenšení konečného prvku
Konečným výsledkem adaptivní analýzy je návrh nové velikosti pro každý konečný prvek aktuální
sítě. V některých případech může dojít k příliš zdivočelé změně sítě z důvodů singularit nebo
nevhodně zadané předepsané chybě. Tomu může zabránit limit maximálního zvětšení/zmenšení
konečného prvku.
Odhaduji limit jako optimální v rozmezí 2-4. Defaultně je zatím nastaven na 2 a 0.25.
Stabilita výpočtu
Adaptivní výpočet není a asi nikdy nebude blbovzdorný, tj. při nevhodných okrajových podmínkách může dojít k divergenci nebo jiné nestabilitě výpočtu. Proto je třeba zavést některé pravidla, která nám pomůžou vyhnout se nestabilitě. Na pravidla se přijde při praktickém používání. Prozatím jsou to následující.
Počáteční síť prvků
Počáteční síť prvků nemůže být extrémě hrubá. Výpočet se pak nemusí "chytit" a dojde k divergenci. Pravidlo: mezi výraznými skoky v napětí by měly být nejméně 2-3 prvky, kde skoky napětí se očekávají na geometrický okrajích a zlomech konstrukce, ale i v místě osamělé síly.
