MK 2025

V roce 2025 se hrálo už 11. listopadu a zapojilo se 33 soutěžících sdružených do 9 týmů.

Týmová soutěž

Tentokrát byla hned tři družstva z devíti pouze tříčlenná, a tomu se mírně přizpůsobila i pravidla pro hodnocení týmové soutěže. Každý tým odházel dvě série hodů. Pro čtyřčlenná družstva se v každé sérii započítaly výsledky tří nejlepších hráčů. Pro tříčlenná se z celkově šesti dosažených výsledků škrtnul ten nejhorší. Protože se pak započítalo jen pět výsledků místo šesti, součet se přenásobil koeficientem 1,2. Jinými slovy, nejhorší výsledek se nahradil průměrem z pěti zbývajících.

Tradiční tým Kájo HOP! v posledních letech nastupoval bez své velitelky, která byla vázána mateřskými povinnostmi. Letos se však Kája do sestavy vrátila a na její počest tým zvítězil ve velkém stylu. Překonal přitom svůj 9 let starý rekord soutěže družstev, který měl hodnotu 780 bodů (což znamená průměrný nához 130 bodů). Přestože tento výkon již léta odolával, letos byl pokořen rovnou o 81 bodů. Jak se to mohlo podařit? Jde o součet výkonů 161, 145 a 126 v první sérii a 157, 148 a 124 ve druhé sérii. Průměr těchto výkonů je 143,5. Neuvěřitelné! Nához 161 patřil Honzovi Vorlovi a byl nejlepším výkonem kvalifikace.

Na dosah ke starému rekordu se přiblížil i loňský vítěz - tým XXXL+M, který byl také čtyřčlenný a celkově získal 778 bodů. Díky novému pravidlu ho však předstihl tříčlenný tým rodiny Zemanovy, o kterém se organizátor teprve dodatečně dověděl, že si zvolil název Tři mušketýři. Jedná se o třígenerační tým tvořený Josefem, Jenem a Petrem. V první sérii všechny šokoval kombinací náhozů 159, 156 a 123 (od nejstaršího člena k nejmladšímu). Tento tým tedy po první sérii jasně vedl, ale ve druhé došlo k útlumu a při prostém součtu všech šesti výkonů by výsledek byl 756 bodů. Nicméně podle nového pravidla se nejhorší výkon 104 nahradil průměrem ostatních. Po této korekci se Tři mušketýři se 782 body dostali na stříbrnou příčku a odsunuli XXXL+M na bronzovou.

Další tradiční tým, Milan a tři kuželky, až do loňského roku hrál vždy ve stejném složení, ale letos poprvé nastoupil bez Karla Mikeše. Ve svém středu nadšeně uvítal nejmladší účastnici turnaje, Marušku Sýkorovou, která bojovala statečně a i po skončení hodnocené části turnaje pilně dál trénovala na uvolněné dráze. Její čas jistě ještě přijde, ale letos zůstali M+3K pod stupni vítězů. Za nimi se umístilo Žralokolonádo 2, tedy loni utvořený tým v mírně obměněné sestavě, ale s prakticky stejným výkonem jako loni (640 místo 641). Šestý byl Anakin, který házel ve třech, ale korekce z prostého součtu 590 na upravených 623 jeho pořadí nijak nezměnila. Totéž platí i pro další tříčlenný tým MaCuDa. Soutěž svou účastí obohatily i česko-italské týmy Squadra cezzura a To není mapa. Velmi sympatickým rysem letošního turnaje bylo zastoupení různých zemí (ČR, Itálie, Čína) i generací. Kromě již zmíněného rodinného týmu se zapojily dvě dvojice matka s dcerou a jedna otec se synem. Ondra Bittnar měl letos bohužel večerní přednášku a přišel se opožděně jen podívat na svého otce Petra, který soutěžil za přihlížení dědečka Zdeňka.

Starý text: Tradiční tým XXL+M letos nastoupil ve velmi silném složení a navázal na své vítězství z roku 2018. V prvním kole sice mírně zaostal za dalším tradičním celkem Kájo HOP!, který naházel 375 bodů a ujal se vedení. Ve druhém kole se však XXL+S vzepjali k mimořádnému výkonu 413 bodů a s celkovým součtem 773 bodů suverénně zvítězili, přičemž se přiblížili na dosah k rekordu týmové soutěže. Významně k tomu přispěl Aleš náhozem 136 v prvním kole a 154 ve druhém. Na druhé místo se propracoval ANAKIN, který se v prvním kole teprve rozehříval, ale ve druhém se díky Standovi (156), Bořkovi (154) a Jirkovi (134) dostal na neuvěřitelných 444 bodů. Bronzovou příčku pak obsadili Milan a tři kuželky (M+3K) s jen těsným náskokem na Káju HOP! Za touto elitní čtyřkou už vznikl určitý odstup a o páté místo svedl tým Open Mechanics vyrovnanou bitvu s nově vytvořeným Žralokonádo, za který soutěžili tři Pavlové a Petra. Nováčkem byl také tým SOFFA, nazvaný podle projektu svého šéfa Martina Horáka. Naopak k tradičním účastníkům patří spřátelení knihovníci z NTK, jejichž účast oživila turnaj a mírně vylepšila genderovou rovnováhu. Letos jsme bohužel postrádali původně přihlášenou Káju a také Editu, Aničku, Markétu, Lenku a Jitku. Snad tedy příště!

Konečné pořadí v soutěži týmů:

1	XXL+M	Pavel Tesárek, Aleš Jíra, Zdeněk Prošek, Petr Bittnar	360	413	773
2	ANAKIN	Bořek Patzák, Stanislav Šulc, Jan Sýkora, Jiří Němeček	315	444	759
3	Milan a tři kuželky	Milan Jirásek, Petr Havlásek, Jan Stránský, Karel Mikeš	336	394	730
4	Kájo HOP!	Richard Valenta, Jan Vorel, Ondřej Zobal, Ondřej Bittnar	375	348	723
5	Open Mechanics	Jan Havelka, Petr Zeman, Ondřej Faltus, Miroslav Čáp	327	325	652
6	Žralokonádo	Pavel Reiterman, Pavel Rychnovský, Petra Tichá, Pavel Padevět	341	300	641
7	SOFFA	Michal Šmejkal, Martin Horák, Marco Amato, Andreas Vikelis	277	337	614
8	NTK	Naděžda Firsova, Alexey Ryzhkov, Lenka Chladová, Eliška Skládalová	170	276	446

Soutěž jednotlivců

Pro každého účastníka soutěže družstev se lepší z jeho dvou sérií započítávala jako výkon do kvalifikace jednotlivců. Postup mezi 16 nejlepších se tentokrát lámal na hranici 123 bodů. Nejlepšími výkony se kvalifikovali Standa (156) a Aleš s Bořkem (oba 154), čtvrtým nasazeným se stal Vorlas (150).

Šestnáct nejlepších kvalifikantů bylo podle výkonů rozřazeno do čtyř čtvrtfinálových skupin, které odházely jednu sérii a dva nejlepší z každé skupiny postoupili do semifinále. Tam se totéž opakovalo ve dvou skupinách, ze kterých vzešli čtyři finalisté.

Boje ve čtvrtfinále byly velmi dramatické a úroveň značně nevyrovnaná. V jedné ze čtvrtfinálových skupin vypadl Bořek i s velmi solidním výkonem 135, na druhou stranu jinde se postupovalo i se 108 body a tímto šťastlivcem byl budoucí vítěz. Za zmínku stojí, že turnaje se účastnilo všech šest jeho vítězů z předchozích let, ale ani jeden se neprobojoval do finále. Čtvrtfinále se kromě již zmíněného Bořka stalo osudným i pro Aleše, Ondru Zobala a Richarda. V semifinále pak skončil Petr Bittnar a obhájce titulu Pavel Reiterman.

Semifinále však vejde do historie zejména tím, že se zde k fantastickému výkonu 199 bodů vzepjal předtím spíše nenápadný Petr Havlásek, který tak o 8 bodů překonal 9 let starý rekord soutěže a vymazal z rekordních tabulek Karla. Pro zajímavost, rekordní výkon vznikl na základě těchto hodů: triple strike, spare, 9, spare, strike, spare, spare, strike, 7. Úžasné!

• 

  Rekordman

• 

  Šampioni

Ve finále se pak jako obvykle projevila únava a nervozita, nicméně jeho účastníci statečně bojovali a po napínavém závěru zvítězil Honza Vorel jen o dva body právě před Petrem. Stal se tak celkově sedmým šampionem a po slavnostním předání cen se s putovním pohárem vyfotil spolu se všemi svými předchůdci, z nichž pouze Richardovi se podařilo vyhrát dvakrát.

Zde si můžete prohlédnout další fotky z turnaje.

Konečné pořadí v roce 2024 (nejlepších 16 jednotlivců):

1	Jan Vorel	108	161	131
2	Petr Havlásek	127	199	129
3	Milan Jirásek	147	131	126
4	Zdeněk Prošek	142	159	91
5	Pavel Reiterman	138	124
6	Andreas Vikelis	113	114
7	Petr Bittnar	133	90
8	Pavel Rychetský	145	76
9	Bořek Patzák	135
10	Jiří Němeček	128
11	Stanislav Šulc	118
12	Aleš Jíra	114
13	Jan Havelka	112
14	Ondřej Zobal	107
15	Karel Mikeš	103
16	Richard Valenta	102

Platné rekordy

• Družstva: 780 bodů, tým Kájo HOP, MK 2016
• Jednotlivci: 199 bodů, Petr Havlásek, MK 2024

Odkazy na předchozí ročníky

• MK 2015, 20. ledna 2016
• MK 2016, 28. listopadu 2016
• MK 2017, 4. prosince 2017
• MK 2018, 27. listopadu 2018
• MK 2019, 19. listopadu 2019
• MK 2022, 30. listopadu 2022
• MK 2023, 10. ledna 2024