štěňátka z Aniččina dvora

matka
I. Angelina z Havlova dvora "Angi" ČLP/GR/11978
DKK 1/0, DLK 0/0
rodokmen

otec
Adventure Crusader Pure Soul "Marley" ČLP/GR/13445
DKK 0/0, DLK 0/0, GR_PRA1 N/N, PRA-prcd N/N, další info
rodokmen

Naši páníčkové se štěňátkama ještě žádné zkušenosti neměli, ale tak jako vždycky, všechno si nastudovali na internetu. A tak už 25. 8. 2012 začali mamince měřit vždy po 12ti hodinách bazální teplotu. Ta byla 26. 8. ráno ještě 37,9 °C, ale už večer klesla na 37,0 °C a tak všichni začali být nervózní. Teda zatím jenom páníčkové, maminka začala být nervózní až druhý den 27.8. a moc v noci na 28. 8. nenechala jednu paničku ani spát. Přesto panička nakonec usnula a maminka ji probudila až ve 4h ráno. To šla pak panička vzbudit i druhou paničku a páníčka a všichni začli maminku uklidňovat a nervózně se dohadovat o tom, co je vlastně potřeba dělat. Páníček držel vytištěné instrukce a všem je předčítal. Když se po 20ti minutách pořád nic nedělo, ale maminka měla celou dobu stahy, vzala mladší panička telefon a zavolala do nemocnice. V podstatě to bylo zbytečný, protože stejně nebylo co dělat, ale paní doktorka jí aspoň trochu utěšovala, když v tom znenadání panička vykřikla "Jéé, tady je štěně!" a v tom vypadl signál. No ale hlavně, to jsem se já Ája narodila. Panička se nejdřív bála mě dotknout, páč jsem byla celá v šoku a nehejbala se, ale když se nic nedělo, došla mi trpělivost a začla jsem zívat a chrchlat a to už se panička vzpamatovala, pomohla mi vyplyvnout zbytek vody a šup k mamince a cecíku. Pak mě teda ještě doběhla zvážit, což se mi vůbec nelíbilo, ale bylo to rychle za mnou. No začátek měla maminka za sebou, ale se mnou to taky měla jednoduchý, když jsem vážila pouhých 300g. Jenže pak chudák tlačila další hodinu a půl, než se jí podařilo dostat ven mýho bráchu Alíka. No ale divili byste se? Ten nenasyta mě celý ty minulý dva měsíce usurpoval a nakynul na celejch 520g. No považte, je to nějaká spravedlnost?! Když maminka zvládla tohle, šlo to pak jak po másle a během další hodiny a půl tu rázem byla Amáta, Ámos a Adélka. Adélka trochu všechny vystrašila, protože vypadala trochu fialová a přidušená. Časem se ale ukázalo, že to byla zase jenom její hamižnost pokud jde o pigment, protože se jako jediná narodila už s černým čumáčkem i tlapkama. Nakonec akorát poslední Arnoštek na sebe taky nechal trochu čekat a taky se pak trochu víc napil a po porodu mu panička musela opravdu vypumpovat vodu. Všechno ale dobře dopadlo. Panička s náma vlastně ani neměla moc práce. Jenom jednoho z nás musela opravdu vyndavat z plodového obalu a u čtyřech musela trhat pupeční šňůru.
My všichni jsme se narodili 28. 8. 2012 ráno mezi 4:30 a 8:23.
Ája (přestěhována do Prahy)	Alík (přestěhován k Jihlavě)	Amáta (přestěhována blíž k Praze)	Ámos (přestěhován do Prahy)	Adélka (přestěhována k Havlíčkovu Brodu)	Arnoštek (přestěhován k Brnu)
narozena ve 4:30	narozen v 5:57	narozena v 6:25	narozen v 6:50	narozena v 7:14	narozen v 8:23
váha 300g	váha 520g	váha 390g	váha 400g	váha 380g	váha 400g
Maminka vždycky rychle uklízela a snědla placentu i obaly. Ale kvůli její hbitosti jsme si nebyli jistí, jestli vyšla i šestá placenta a i po narození Arnoštka maminka pořád ještě tlačila. Tak jsme čekali ještě dvě hoďky, co bude, a teprve pak jsme se rozhodli vyrazit do nemocnice na kontrolu. Panička maminku pořádně před cestou umyla a pak se to stalo, naše největší komplikace. Maminka z toho všeho byla totiž celá nervózní a jak ji mokrý packy klouzaly po podlaze, smekla se a strhla si celej jeden drápek. Chudák!!! Ale aspoň pak úplně zapomněla na všechno, co si do tý doby užila s naším příchodem na svět! U pana doktora to pro ní bylo totiž mnohem horší, než cokoliv do tý doby. Na rentgenu se prokázalo, že žádnej další sourozenec už na svět nepřijde, ale problém byl opravdu s tou Adélčinou placentou, kterou musel pan doktor sám vyndat. Už tohle bylo dost děsný, ale všechno nakonec překonalo desinfikování drápku a jeho zafáčování. Co nás se týče, nám jen zkontrolovali pupíky a řekli, jak jsme pěkní, ale kdo by to taky neřek, no ne?! Po návratu domů jsme začali s tou naší neustávající šichtou: hledat cecík, sát a masírovat do úplnýho vyčerpání, ze kterýho jeden upadne rovnou do koma třeba ještě i s cecíkem v tlamě. Pak Vás ale někdo neohrabanej odstrčí a tak když se vzbudíte, začíná to zase znova: hledat, sát ... No je to fakt hrozná dřina a to vůbec nemluvím o tom, že občas skutálením se najednou můžete ocitnout bůhví kde a to je pak teprve fuška tu mámu zase najít!
29. 8. 2012: Druhý den už všechno vypadalo takhle nádherně:

Páníček nám na poslední chvíli stihnul postavit domeček. Je moc šikovnej, ale stihnul to fakt až toho 27. 8., ale to je celej on, na poslední chvíli, ale vždycky včas. Udělal nám tam i odendávací pažení, aby nás maminka nezalehla a dvířka na pantech se zástrčkou, no prostě, kdo z vás to má?! Panička nám domeček pěkně podložila novinama, prostěradlama i žíněnkou, aby to měla maminka pohodlné. No a můžete se podívat, jak nám to sání hned druhej den po narození už pěkně šlo. Je nás teda tak akorát, abysme se vůbec vešli. Je tu taky pěkně vidět, že tři z nás jsou světlejší a tři tmavší. Je to trochu fuška a spolehlivě nás rozeznat umí jenom mladší panička. Tady je úplně vlevo Amáta, patří mezi ty tmavší, ale trochu víc do šeda. Vedle je pak Ámos, ten je zase světlej, ale taky s trochu šedším odstínem. Další je pak Alík, kterej je taky světlej, ale trochu víc do zlata a rozhodně se nezapře, pořád je to totiž ten největší tlusťoch a tak mu taky říkáme Alík Cvalík. Vpravo od něj leží Adélka, která se pozná taky snadno. Je celkově dost tmavě zlatá a má právě taky nejtmavší čumáček i tlapky, i když to tu moc vidět není. Srstí se jí dost podobá vedle vpravo Arnoštek, ale čumáček a tlapky má víc do růžova. No a poslední v pravo jsem já Ája. Poznám se taky snadno, protože i když jsem nejstarší, jsem zatím pořád ze všech nejmenší. Ale taky jsem jako jediná úplně celá bělounká a taky nejmíň uvřískaná. Hold nejstarší musí mít vždycky rozum, že?! Na poslední fotce vidíte strejdu, jak se na nás odvážil přijít podívat. No opravdu odvážil, protože on se nás jinak opravdu bojí. No chápete to? A to je přece tak velkej a bojí se nás prcků!
31. 8. 2012: Den 4. - tak takhle pěkně rostem (přírůstek za 3 dny):
Ája (přestěhována do Prahy)	Alík (přestěhován k Jihlavě)	Amáta (přestěhována blíž k Praze)	Ámos (přestěhován do Prahy)	Adélka (přestěhována k Havlíčkovu Brodu)	Arnoštek (přestěhován k Brnu)
váha 500g	váha 620g	váha 520g	váha 510g	váha 520g	váha 520g
přírůstek 200g	přírůstek 100g	přírůstek 130g	přírůstek 110g	přírůstek 140g	přírůstek 120g

Aby si mamka někdy taky trochu odpočinula, tak spíme v košíku. Ale je vidět, že se do něj už moc nevejdem. Ale mamka je z toho pak občas stejně trochu nesvá a pozorně nás sleduje. Nu a na fotce vpravo vidíte, jak já jsem pořád ještě maličká, i když se snažím růst taky o 106.
2. 9. 2012: Den 6. - Kdo je kdo:
Ája (přestěhována do Prahy)	Alík (přestěhován k Jihlavě)	Amáta (přestěhována blíž k Praze)	Ámos (přestěhován do Prahy)	Adélka (přestěhována k Havlíčkovu Brodu)	Arnoštek (přestěhován k Brnu)

Zvláštní znamení:
nejmenší nejsvětlejší bílý kožíšek růžový čumáček klidná bystrá povaha	největší světlý lehce nazlátlý kožíšek tmavší čumáček klidná ale nenasytná povaha	tmavší zlatošedý kožíšek růžový čumáček klidná povaha	bílošedý kožíšek výrazně tmavý čumáček klidná povaha na čele nepatrná bílá kapička	zlatý kožíšek výrazně tmavý čumáček trochu nevrlá povaha na čele výrazná bílá kapička	zlatý kožíšek růžový čumáček na čele výrazná bílá kapička
3. 9. 2012: Den 7. - Vážení (přírůstek za 3 dny):
Ája (přestěhována do Prahy)	Alík (přestěhován k Jihlavě)	Amáta (přestěhována blíž k Praze)	Ámos (přestěhován do Prahy)	Adélka (přestěhována k Havlíčkovu Brodu)	Arnoštek (přestěhován k Brnu)
váha 700g	váha 880g	váha 740g	váha 750g	váha 780g	váha 780g
přírůstek 200g	přírůstek 260g	přírůstek 220g	přírůstek 240g	přírůstek 260g	přírůstek 260g
5. 9. 2012: Den 9. - S fialkama:

6. 9. 2012: Den 10. - Takhle všichni jíme, abysme rostli:

Protože jsem já Ája byla při narození nejmenší, panička mi trochu pomáhá a nechává mě krmit se rovnou jako první. Nu a tak ostatní pěkně doháhím.
8. 9. 2012: Den 12. - Vážení (přírůstek za 5 dnů):
Ája (přestěhována do Prahy)	Alík (přestěhován k Jihlavě)	Amáta (přestěhována blíž k Praze)	Ámos (přestěhován do Prahy)	Adélka (přestěhována k Havlíčkovu Brodu)	Arnoštek (přestěhován k Brnu)
váha 1100g	váha 1160g	váha 970g	váha 1040g	váha 1010g	váha 1210g
přírůstek 400g	přírůstek 280g	přírůstek 250g	přírůstek 290g	přírůstek 230g	přírůstek 430g
Oujé, tady to asi někdo přehnal! Vždyť já jsem najednou 3. největší!!! No a což teprve Arnoštek! Teda ten už bude mít utrum, protože si to nadstandardní krmení vymohl akorát tím, že ustavičně kňučel a tak ho panička dávala krmit, aby měla klid. Ale tomu už bude konec, páč takhle by z něj vyrostla koule! No ne?
Už nás poznáte?

Evidentně není úplně dobrý se řídit velikostí!
Poslední žhavá novinka dnešního dne: ALÍK KOUKÁ!!!

9. - 12. 9. 2012: Den 13.-16. Amátka má potíže a tak jí všichni rozmazlujou!

U Amátky se ukázalo, že má propadlý hrudníček a tak jsme s ní všichni jeli k doktorovi. Ten řekl, že prý se to občas štěňátkům stává, i když se neví proč, ale že z toho většinou vyrostou. Paní poradkyně chovu páníčkům poradila, aby Amátku neustále hlídali, aby nespala na bříšku, ale na boku nebo na zádech. Kromě toho Amátka začala trochu ztrácet oproti ostatním na váze a tak ještě doporučila, aby měla Amátka přednost u krmení. A tak páníčkové hlídali ve dne v noci. V noci vzali Amátku k sobě do postele, po 2,5 hodině vstávali ke krmení, no prostě dělali všechno, co bylo v jejich silách. Jenže Amátka pořád přibírala děsně pomalu. Po třech dnech se po dalším rozhovoru s poradkyní ukázalo, že panička si to s tím krmením trochu špatně vyložila a nechávala Amátku krmit jako první, ale samotnou, jenže to prý máma nepustí mlíko a tak Amátka se pokaždý dobrejch půl hodiny snažila chudák úplně zbytečně a teprve až s ostatníma si pak trochu cucla. Takže ona by asi nabírala mnohem líp, ale panička je truhlík!!!
11. 9. 2012: Den 15. - Vážení (přírůstek za 3 dny):
Ája (přestěhována do Prahy)	Alík (přestěhován k Jihlavě)	Amáta (přestěhována blíž k Praze)	Ámos (přestěhován do Prahy)	Adélka (přestěhována k Havlíčkovu Brodu)	Arnoštek (přestěhován k Brnu)
váha 1290g	váha 1340g	váha 1050g	váha 1240g	váha 1290g	váha 1420g
přírůstek 190g	přírůstek 180g	přírůstek 80g	přírůstek 200g	přírůstek 280g	přírůstek 210g
14. 9. 2012: Den 18. - Takhle pěkně všichni rostem:

No tak vida, jen se podívejte, jak to Amátka začíná zase pomalu nahánět :) Přece je to šikovná holka, taky moje ségra, ne? To není jen tak někdo! Akorát pelíšek teď máme trochu špinavější. Zatím se totiž o naše venčení starala máma a všechno po nás vzorně uklízela. Jenže přede dvěma dny jsme dostali takovou hrozně odpornou pastu. Prej že pro naše dobro, aby z náš vyšli nějaký červíci či co. To Vám ale bylo nechutný. Páníčkové nám ji vždycky strčili násilím skoro až do krku a tak jsme pak všichni urputně trhali hlavou a plivali, co to šlo a že to prostě nešlo jinak. Ale to naštěstí trvalo jen chviličku. Jenže pak, další den, to na nás přišlo. Postupně jsme všichni dostali průjem, až to mamka už ani nestíhala uklízet. Teda to Vám byl svinčík, to si nepřejte vidět. No páníčkové se teda umoudřili a příště na nás chtějí vyzkoušet něco jinýho. Minimálně to prý bude mnohem líp chutnat, tak uvidíme. Mamka už u nás taky tráví čím dál míň času. Tváří se, jako by jí to s náma už nebavilo. No chápete to? Je pravda, že nám narostly pěkný drápky, takže to při krmení asi nemá úplně lehký. Aby nám ale nebylo úplně smutno a líp se nám usínalo, dostali jsme chůvu. Je taková velká, hnědá, tolik nehřeje, ale voní úplně po mámě. Mamka říkala, že u ní taky ráda usínala, takže je to ověřená chůva z první ruky. Však vidíte, jak je nám u ní dobře.
Vážení (přírůstek za 3 dny):
Ája (přestěhována do Prahy)	Alík (přestěhován k Jihlavě)	Amáta (přestěhována blíž k Praze)	Ámos (přestěhován do Prahy)	Adélka (přestěhována k Havlíčkovu Brodu)	Arnoštek (přestěhován k Brnu)
váha 1490g	váha 1480g	váha 1180g	váha 1380g	váha 1480g	váha 1620g
přírůstek 200g	přírůstek 140g	přírůstek 130g	přírůstek 140g	přírůstek 190g	přírůstek 200g
Všichni už koukáme:


a začínáme chodit, zlobit, štěkat, vrčet a prát se:

Jak je vidět, kousat se dá lecos. Kousat se můžem navzájem, medvěda, půllitr, vlastní nohu... Co se týče atletiky, tak nejlíp je na tom Arnoštek. Je z nás největší a taky nejšikovnější. Na štěkání a vrčení jsem zase dobrá já a taky Adélka. Adélka se ale tváří, že má ze všech nejvíc elánu, furt by se do někoho pouštěla.
Adélka je čůrací talent, ale páníčkové už jsou prostě paranoidní

No a představte si, co udělali páníčkové Adélce. Amátka totiž není jejich jediná oběť! Je to skoro týden, co Adélka začala samostatně čůrat. Poprvé se to zjistilo tak, že počůrala šikovně paničce tričko, když si hrály. My ostatní jí záviděli, že je tak šikovná, ale páníčkové už v tom zase viděli něco podezřelýho, že čůrá jenom Adélka a nikdo jinej. Nu a tak ji vzali dneska k doktorovi a ten řekl, že by se teda mohly zkontrolovat ledviny. To je test, který se dělá z krve a tak chudákovi Adélce museli vyholit předloktí a nabrat krev. Nejdřív z pravý pacinky, ale to bylo málo, tak museli ještě z levý. Adélka bojovala statečně, škrábala a vzpírala se, co jí síly stačily, ale všechno jí bylo marný. Teď už to má za sebou a páníčkové si jen říkají, že by možná nemuseli tak přehánět, protože testy samozřejmě ukázaly, co my věděli dávno: Adélka je prostě čůrací talent a předběhla nás v tom o celý 4 dny, protože my ostatní to začali zvládat tak od včera.
16. 9. 2012: Den 20. - Naše první přikrmování:
Ája (přestěhována do Prahy)	Alík (přestěhován k Jihlavě)	Amáta (přestěhována blíž k Praze)	Ámos (přestěhován do Prahy)	Adélka (přestěhována k Havlíčkovu Brodu)	Arnoštek (přestěhován k Brnu)


Máte děti? Tak tohle asi znáte, co? I když nám všem kašička složená ze sunaru pro děti od 10ti měsíců zahuštěná instatní rýžovou kašičkou moc chutnala, lízání nám ještě moc nešlo. A tak nebylo divu, když skončilo víc kaše na nás, páníčkovi či paničce a nebo jinde. Musím teda přiznat, že Amátka je v tomhle asi talent, dostala do sebe celejch 100g, až z ní byla taková koule, že málem praskla. Říkala mi, že totiž rychle přišla na ten fígl, jak lízat a přitom mít čumák nad kaší a dejchat, to mě a většině dalších totiž zrovna moc nešlo. Nu uvidíme, jak nám to půjde příště. No jenže, dneska jsme čekali návštěvu a po tomhle zážitku jsme byli všichni úplně ulepení. Mamka se nás snažila trochu umýt, ale moc se jí to nepovedlo. Naše heboučké chloupky se slepily a byli jsme jak ježourci. Nu a tak nás panička po jednom vzala a umyla v umyvadle. Teda, ta voda není zase tak špatná věc.


A rveme se čím dál víc...

17. 9. 2012: Den 21. - Vážení (přírůstek za 3 dny):
Ája (přestěhována do Prahy)	Alík (přestěhován k Jihlavě)	Amáta (přestěhována blíž k Praze)	Ámos (přestěhován do Prahy)	Adélka (přestěhována k Havlíčkovu Brodu)	Arnoštek (přestěhován k Brnu)
váha 1660g	váha 1700g	váha 1400g	váha 1600g	váha 1620g	váha 1840g
přírůstek 170g	přírůstek 220g	přírůstek 220g	přírůstek 220g	přírůstek 140g	přírůstek 220g
Tak vida jak pěkně už Amátka nabírá.
21. 9. 2012: Den 25. - Amátčino velké dobrodružství
Dneska měla Amátka velký den. Brzy ráno opustila s páníčkama mamku a vydala se na velkou cestu do Prahy. Odpoledne ji totiž čekala prohlídka u pana doktora, aby jí vyšetřil srdíčko a tak celkově. Jenže páníčkové museli právě dneska taky nutně do práce. Nu a tak se Amátka už takhle brzo podívala na ČVUT v Praze. A nejen to, dokonce měla příležitost zúčastnit se i tajného jednání o vývoji nosné rakety pro Evropskou kosmickou agenturu a to aniž by byla nucena podepsat slib mlčenlivosti. No představte si to, taková příležitost a to trdlo to celý prospalo! Odpoledne se konečně dostala k doktorovi a to byla taky dlouhá záležitost. Ordinace narvaná, takže tam strávila celé 3,5 hodiny! A což teprve, co všechno musela chudák zakusit! Nejdřív jí páníček vytahoval jak na skřipci pod rentgenem, pak ji zase holili hrudníček a násilně drželi při ultrazvuku. No hrůza, ale má to za sebou. A výsledek? Velmi neurčitý! Rentgen ukázal deformovaný hrudníček a doktor to uzavřel tak, že tahle deformace rozhodně nezmizí. Srdíčko na ultrazvuku vypadalo v pořádku. Přesto byl ale doktor skeptický, že prý se můžou nové potíže teprve objevit. Ale podle mě jenom straší. Amátka už teď běhá stejně jako my ostatní, tak nač zbytečně sejčkovat, ne?!
23. 9. 2012: Den 27. - Adélka je závazně zadána
Dnes přijela na návštěvu celá jedna rodina a prý si vezmou Adélku, jen co ještě trochu povyroste. Vypadali moc sympaticky, mají domek se zahradou... no Adélka se bude mít. Složili zálohu, takže je to už úplně definitivní.
24. 9. 2012: Den 28. - Takhle už vylepšujem baštění:
...a po pořádný baště samozřejmě následuje vydatný spánek a pak na vytrávení hraní, buď samostatné a nebo třeba s páníčkem. V průběhu ovšem probíhá také venčení a tu je třeba zdůraznit, že jsme vedeni ke vzorné čistotě a chodíme na jednu půlku s novinama, zatímco prostěradlo na spaní zachováváme pokud možno čisté.
25. 9. 2012: Den 29. - Vážení (přírůstek za 8 dnů):
Trvalo to dlouho, než došlo na další vážení, ale hold jsme už velký a tak bylo třeba obstarat jinou váhu.
Ája (přestěhována do Prahy)	Alík (přestěhován k Jihlavě)	Amáta (přestěhována blíž k Praze)	Ámos (přestěhován do Prahy)	Adélka (přestěhována k Havlíčkovu Brodu)	Arnoštek (přestěhován k Brnu)
váha 2370g	váha 2570g	váha 2130g	váha 2270g	váha 2490g	váha 2710g
přírůstek 710g	přírůstek 870g	přírůstek 730g	přírůstek 670g	přírůstek 870g	přírůstek 870g
26. 9. 2012: Den 30. - Trénujeme na výstavy, ale moc nám to nejde:
Teda páníčkům se to fakt moc nepovedlo. Například není vůbec vidět, že já s Adélkou máme nádnerný velký kukadla, co nikdo nemá. No buďme ale trpěliví, třeba to příště nafotí líp. Musíme si taky přiznat, že jsme jim to opravdu moc neusnadňovali.


Zanedlouho bude mít taky novou práci páníček. My totiž rostem jako z vody a ohrádka už pro nás bude brzo opravdu malá. Denně trénujeme její ztékání, občas jen tak, ale nejčastěji, když přijde mamka nebo někdo z páníčků, to se pak můžeme úplně přetrhnout, abysme si vyžádali nějaký to pochování. Jindy se aspoň snažíme dát páníčkovi pusinku.

29. 9. 2012: Den 33. - Vážení (přírůstek za 4 dny):
Ája (přestěhována do Prahy)	Alík (přestěhován k Jihlavě)	Amáta (přestěhována blíž k Praze)	Ámos (přestěhován do Prahy)	Adélka (přestěhována k Havlíčkovu Brodu)	Arnoštek (přestěhován k Brnu)
váha 3190g	váha 3290g	váha 2790g	váha 2900g	váha 3230g	váha 3410g
přírůstek 820g	přírůstek 720g	přírůstek 660g	přírůstek 630g	přírůstek 740g	přírůstek 700g
30. 9. 2012: Den 34. - Profi postoj:
Jelikož nás dneska přijela navštívit jedna profesionální chovatelka, nafotila s náma přecejenom lepší postoje, než jak se to podařilo páníčkům. A pak že nejsme šikovný, to nám to jde, co?

Venkovní výběh
Vlastně ve skutečnosti u nás byla v dneska vůbec ohromná spousta lidí. Mezi nimi taky jiná paní chovatelka, která odchovala našeho tátu. Ta nám zase řekla, že bysme si už taky měli zvykat být víc venku. A tak hned v podvečer začal páníček stavět výběh a já s mamkou a s Adélkou jsme ho u toho kontrolovaly.

Abyste si taky nemysleli, že už má od nás mamka pokoj, tak se taky můžete podívat, jak teď vypadá krmení od ní. To je rozdíl oproti stavu před 16ti dny, co?
1. 10. 2012: Den 35. - Amátka je v pořádku
Dneska ráno jela Amátka zase k doktorovi. Tentokrát ji vyšetřoval moc šikovný ortoped, MVDr. Musil v Českém Brodě. No a představte si, co nám řekl. Amátka je v pořádku. Pokud jde o hrudník, tak zpochybnil posouzení doktora ze Zahradního města (však to taky nebyl žádnej ortoped, ale specialista na srdce a další vnitřní orgány), který na základě rentgenu usoudil, že Amátčina deformace hrudníčku nezmizí. Pan doktor Musil řekl, že hrudník je totiž teď ještě chrupavčitý a tak se z rentgenu dá málo co usuzovat. Amátku místo rentgenu řádně prohmatal a řekl nám, že teď už má hrudníček téměř normální a jak bude Amátka čím dál tím více chodit, tím se to bude nadále zlepšovat. No a věřte mi, že Amátka se taky pěkně sama snaží s tím něco dělat. Lítá z nás teď ze všech nejvíc, že člověk ani neví, kde se v ní tolik energie bere. Je to hotovej rarášek. Fakt jí obdivuju. Kromě toho u nás v něděli byla na návštěvě jedna profi chovatelka a i ona nás přesvědčovala, že je Amátka už v pořádku, takže to máme potvrzené hned z několika zdrojů.
Ája je závazně zadána
Odpoledne také volali zájemci o Áju a defitivně se rozhodlo i o jejím osudu. V pátek se na ní přijedou znovu podívat a složí zálohu, takže je to už prostě taky hotová věc.
2. 10. 2012: Den 36. - Hřiště:
První podoba hřiště, kterou páníček stavěl z neděle na pondělí nakonec dopadla následovně. Ohrádka na trávě moc pěkná, což o to. Stará lavice je taky výborná schovávačka. Zvláště Arnoštek jí prostě zbožňuje a s oblibou se baví tím, že prostor pod lavicí zabere a pak štěkáním odhání všechny ostatní. Jen když není zrovna poblíž, tak se nám povede taky se tam nakýblovat a pak už má smůlu. A nebo když nás už zmůže trochu únava, ale je pořád hezky, tak si tam můžeme trochu odpočinout. V neděli se zdálo všechno ještě naprosto dokonalý, my jsme si vesele hráli a páníčkové měli aspoň trochu víc klidu. Ale jelikož jsme moc zvídavá štěňátka, hned v pondělí jsme zjistili, že ohrádka vlastně není zase tak moc vysoká a že ji dokážeme zdolat, takže hned v pondělí už jsme začali podnikat výlety na okolní dvůr. Nevím, proč, ale páníčků klid byl zase ten tam. Naši šikovnost vůbec neocenili a pořád nás strkali zpátky. Teda fakt pěkná otrava.

Našli jsme si teda aspoň jinou zábavu se speciálně vyrobeným kousátkem. Je to vážně legrace, kousat a tahat se to dá na spoustu různých způsobů. Zvláš teda když k tomu panička navázala ty gumičky, který supr pérujou a zároveň brání tomu, že se nemůžem na ty tyčky sami napíchnout.

Vážení (přírůstek za 3 dny):
Ája (přestěhována do Prahy)	Alík (přestěhován k Jihlavě)	Amáta (přestěhována blíž k Praze)	Ámos (přestěhován do Prahy)	Adélka (přestěhována k Havlíčkovu Brodu)	Arnoštek (přestěhován k Brnu)
váha 3570g	váha 3750g	váha 3000g	váha 3400g	váha 3640g	váha 3880g
přírůstek 380g	přírůstek 460g	přírůstek 210g	přírůstek 500g	přírůstek 410g	přírůstek 470g
3. 10. 2012: Den 39. - Zábavní park L U M P A Č K A otevřen
Aby nám páníček zabránil v podnikání samostatných výletů ze hřiště, rozhodl se pro pár úprav: zvýšení ohrádky a přidání několika nových atrakcí. Tak byl dnes slavnostně otevřen Zábavní park LUMPAČKA.

Mamka ho přišla taky zkontrolovat a byla s ním spokojena. Pořád je dost velká, že ohrádku snadno přeskočí, kdykoliv se jí k nám zachce. Takže si může sama rozhodovat o tom, kdy nás chce jít nakrmit. Dneska taky zavedla novinku: krmení ve stoje. Pro nás je to o něco větší fuška, vydržet takhle vztyčený a ještě pořádně tahat. Taky se nám tolik nedaří pumpovat packama, ale mamka se tváří, že to jí spíš těší.
V LUMPAČCE teď trávíme několik hodin každý slunečný den a hrajeme si o 106. Jako novou atrakci tu máme lavici, která se dá prolejzat jako tunýlek, a má sloupy, kolem kterých můžeme trénovat boj ze zálohy. K lavici jsou přidělané překážky, na kterých trénujeme přeskoky (v tomhle bodě mám zrovna já ještě dost co dohánět). Ale kromě toho slouží překážky zároveň jako perfektní okusovátka.

No a pak tu máme taky dva kolotoče. Teda nic se na nich netočí, to ne, jen jako kolotoče trochu vypadají. Visí z nich na provázcích kolíčky a veřte mi, s nima je psina! Nejdřív je potřeba je vůbec chytit, už to je úplná bomba, ale pak se za ně dá tahat, no prostě úžasný!

4. 10. 2012: Den 38. - Alík je závazně zadán
Tak už i pro Alíka se tu dnes zastavili a složili zálohu. Čeká ho budoucnost v rodinném domku na Vysočině. Krásná příroda, hmmm, pěkné vyhlídky.
Krmení venku
Ven se taky přesunulo krmení. Jednak není pak tolik práce s úklidem, ale hlavně pak můžeme rovnou čůrat, kakat a prokládat to hraním, aby nám střeva dobře pracovala. Prostě má to spoustu výhod a všem se nám to hrozně moc líbí. Když se potom uondáme, odnosí nás někdo z páníčků zase zpátky do naší domácí ohrádky a tam potom spokojeně spinkáme v náručí mamčinýho medvěda.
7. 10. 2012: Den 41. - Nosíme
Bohužel, někdy taky prší a to pak nemůžeme být v Lumpačce dlouho. Sami se pak schováváme, kde se dá. Páníčkové nás pak vezmou dovnitř, jenže v naší malé ohrádce už nás to nebaví, zlobíme a tak jsme si vymohli, že si někdy můžeme hrát v kuchyni. Nu a v kuchyni se překvapivě našly nové velmi zajímavé hračky. Například taková cibule je naprosto úžasná, jelikož je kulatá, tak se kutalí a může se honit. Taky má ale ocásek, za který se dá nosit. A tak už trénujeme nošení jak o závod. Kromě toho jsme tu našli taky obaly od sušenek. Ty zase hrozně zajímavě šustěj a jsou lehounký, takže jejich nošení je úplný pohodlíčko.

9. 10. 2012: Den 43. - Vážení (přírůstek za 7 dnů):
Tak zase tu byla prodleva s vážením, protože i druhá váha už nestačila a museli jsme se začít vážit na normální dospělácké. To jsme už veliký, co?
Ája (přestěhována do Prahy)	Alík (přestěhován k Jihlavě)	Amáta (přestěhována blíž k Praze)	Ámos (přestěhován do Prahy)	Adélka (přestěhována k Havlíčkovu Brodu)	Arnoštek (přestěhován k Brnu)
váha 5,0kg	váha 5,5kg	váha 4,3kg	váha 4,9kg	váha 5,1kg	váha 5,5kg
přírůstek 1,4kg	přírůstek 1,7kg	přírůstek 1,3kg	přírůstek 1,5kg	přírůstek 1,5kg	přírůstek 1,6kg
14. 10. 2012: Den 48. - A tak rostem a jsme čím dál šikovnější...
Například už jsme tak velcí a Arnoštek tak šikovnej (no však on byl odjakživa největší atlet), že se mu už několikrát podařilo zdolat vrátka Lumpačky a dostat se na zahradu. A tak musel páníček zase zapracovat a vrátka o kousek zvýšit. Arnoštkovy úspěchy, byť dočasné, nás ale samozřejmě motivovaly k hledání dalších únikových cest. Nejprve jsme zkoušeli podhrabat se starým rozpukaným betonem pod domem. To se ale ukázalo jako marné. Proto jsme se teď pustili do hrabání v jiném rohu Lumpačky, kde je měkká hlína. Však se podívejte, jak pilně pracujem. Postupně se u toho všichni střídáme a přitom sníme o tom velkém dvoře, který nás čeká za ohrádkou.
Amátka je závazně zadaná.
Tak nakonec i Amátku si někdo vyhlídnul a páníčkové se s ní budou muset rozloučit. Vypadají, že je to opravdu trochu mrzí, protože si na toho diblíka po všech těch peripetiích už moc přivykli. Ale je pravda, že Amátku bude čekat dům se zahradou u Lipna a děti, které se s ní budou pořád mazlit místo páníčků... no zkrátka, co víc by jí kdo mohl přát.
15. 10. 2012: Den 49. - Očkování a čipování.
			Tak už jsme dospělí. Teda né tak ještě úplně, ale už máme každej svůj pas. Vlastně ani to ne, protože jeden pas doktorům chyběl a tak Ámosův pas vyzvednou páníčkové až zítra. Kvůli očkování i čipování jsme všichni jeli autem do Českého Brodu. Už jsme tam všichni minimálně 2x byli, ale moc jsme si to nepamatovali. Tentokrát už jsme se ale nevešli do jedné krabice, museli jsme mít dvě a jet v kufru, kde nás nikdo nedržel. Ale zvládli jsme to bez velkého kňučení i bez loužičky. Vlastně ta cesta byla aspoň trochu vzrušující, protože pak u doktora to byla nuda a než si paní doktorka všechno nachystala, všichni jsme usnuli. Pak nás jen po jednom probudila štípnutím injekce s vakcínou a pak jsme všichni trochu oplakali vpich čipu. Ale už si to ani moc nepamatuju, všichni jsme stějně zase během chvilky usnuli. Na fotce je vidět, jak zrovna rozespalý Ámosek po očipování přemýšlí, co se mu to vlastně asi přihodilo.
16. 10. 2012: Den 50. - Pelíšky.
Dneska nám páníčkové přivezli z Prahy dva pelíšky a půjčili nám je na chvíli na hraní. No to Vám byla zábava. Všechny nás to moc zajímalo, ale Ámosek, ten nejdřív pozorně koukal a pak se prostě zamiloval. Vrhnul se dovnitř a rozhodl se, že ten trochu větší pelíšek je prostě jeho a nikoho jinýho. Arnoštkovi se zase docela líbil ten menší, ale takový nadšení jako u Ámoska se u něj už neobjevilo. No láska na první pohled je láska na první pohled a ani štěně ji nepotkává na každým kroku. Taky se můžete podívat, jaký jsme za ten jeden den udělali pokroky v hrabání cesty na svobodu. Už jsme skrz!!! Stačí jen trochu rozšířit a jsme venku!
Ach ta šlechta.
Tak už na to máme štempl. Jsme šlechtici a šlechtičny s dlouhým rodokmenem do čtvrté generace. A to není celý, na internetu se dá dohledat mnohem mnohem dál!!! Dneska nám každému páníčkové přivezli krásně vyvedené rodokmeny (tj. průkazy původu). Je to opravdu úžasnost. Teď teprve je jasný, kdo koho bude doma poslouchat! :)
17. 10. 2012: Den 51. - Vážení (přírůstek za 8 dnů):
Tak zase tu byla prodleva s vážením. Tentokrát se nám ta poslední váha porouchala a tak nám dnes dovezli novou. Je hrozně sofistikovaná, umí to měřit podíl tuku, svalů a vody a tak vůbec. Ale prej to není nastavené pro pejsky a tak pro nás ta analýza nemá smysl. Hrozná diskriminace! Aspoň že teda vážit se na ní můžem.
Ája (přestěhována do Prahy)	Alík (přestěhován k Jihlavě)	Amáta (přestěhována blíž k Praze)	Ámos (přestěhován do Prahy)	Adélka (přestěhována k Havlíčkovu Brodu)	Arnoštek (přestěhován k Brnu)
váha 6,2kg	váha 7,1kg	váha 5,3kg	váha 6,5kg	váha 6,3kg	váha 7,1kg
přírůstek 1,2kg	přírůstek 1,6kg	přírůstek 1,0kg	přírůstek 1,6kg	přírůstek 1,2kg	přírůstek 1,6kg
18. 10. 2012: Den 52. - Ámos je závazně zadaný:
Tak už i v případě Ámoska bylo formalitám učiněno za dost a je závazně zadaný. Takže už nám zbývá jenom náš největší a nejšikovnější atlet Arnoštek. Kdo by to byl řekl, že zrovna on zůstane poslední, co?
21. 10. 2012: Den 55. - Amáta je zase volná:
S těma zájemcema je to taky těžký. Rodina od Lipna si to zase rozmyslela a tak je Amátka zase volná. Panička se trochu těší, protože by si ji ráda nechala, ale paníček i druhá panička jsou víc při zemi a tváří se, že dva retrívři stačí. To jsem teda zvědavá, jak tohle dopadne.
Vínko, to my rádi:
No jiště že ne lahvový! Páníčkové usoudili, že už jsme dost velký a šikovný, takže nás občas nechají hrát si i mimo Lumpačku. A tak jsme jim aspoň pomohli a očesali víno, kam až jsme došáhli.
23. 10. 2012: Den 57. - Adélka s Ájou jsou pryč:
	Dnešek byl pro nás smutný den. Ráno si pro Adélku přijel její nový páníček a panička a to samé potkalo i mě večer. Ono vlastně pro mě to zase tak smutné nebylo, noví páníčkové za mnou často jezdili a tak už jsme se dobře znali a panička je moc mazlící a to já hroooozně moc ráda. No a Adélka ráno taky nevypadala nešťastně. Je to takovej divoch, co byl rád, že je aspoň nějaká akce a vzrůšo a tak vůbec :) Takže nakonec to nejhůř nesli naši původní páníčkové. Těšilo je jen to, že budou mít o dvě starosti míň a pak se je snažil potěšit taky Arnoštek, který si právě na dnešek připravil svoje nové číslo: výšplh na stříšku. Bylo jen s podivem, že ho odtamtud nenapadlo seskočit ven na dvorek a utéct tak z Lumpačky. Ale tím asi nechtěl páníčkům v tento den přidělávat zbytečné starosti. A co se mamky a strejdy týče, tak ti oba si našeho odchodu sotva všimli a spíš si oddechli, že bude trochu víc klidu. No a jelikož já už ode dneška ve Zbožíčku nebudu, přenechávám tímto zpravodajství Amátce, takže napříště Vás bude informovat ona.
24. 10. 2012: Den 58. - Vážení (přírůstek za 7 dnů):
Ája (přestěhována do Prahy)	Alík (přestěhován k Jihlavě)	Amáta (přestěhována blíž k Praze)	Ámos (přestěhován do Prahy)	Adélka (přestěhována k Havlíčkovu Brodu)	Arnoštek (přestěhován k Brnu)
-	váha 8,5kg	váha 6,6kg	váha 7,6kg	-	váha 8,3kg
-	přírůstek 1,4kg	přírůstek 1,3kg	přírůstek 1,1kg	-	přírůstek 1,3kg
25. 10. 2012: Den 59. - A jsme venku:
Tak se hlásím tentokrát já, Amáta. Musím Vám říct, že Arnoštek páníčky šetřil opravdu jen jeden den a dneska už vesele ohrádku z Lumpačky přeskakoval a Alík to od něj hned odkoukal. Mě s Ámoskem to moc nešlo, jsme trochu menší, ale díky nim museli stejně páníčkové z omezování našeho pobytu na Lumpačku ustoupit a dostali jsme k dispozici celou zahradu. Páni, tam toho je. Dneska nás obzvláště nadchl žlab s dešťovou vodou, co chutná mnohem líp než ta z kohoutku. Alík začal trochu trénovat boj se strejdou, ale strejda se nenechal vyprovokovat, přece jenom je boj se štěnětem pod jeho úroveň. A tak jsme museli bojovat jen sami mezi sebou. Pak byla ještě hrozná legrace, když nás chtěli páníčkové dostat zase domů a začali jsme se honit. Už jsme docela rychlí a když už to vypadalo nahnutě, šup a byli jsme pod autem. Byla to náramná legrace, opravdu!
26. 10. 2012: Den 60. - ...a je to tu fakt boží:
Dneska jsme venku trénovali fotbálek s jabkama, já jsem hrdě šlohla mamce se strejdou jejich velkou bůvolí kost, ale Arnoštek mi je po chvíli ukradnul a už se mi nepovedlo ji z něj dostat zpátky. Když došlo víno, tak jsme taky vyzkoušeli netřesky. Panička se nejdřív zlobila, ale pak se dočetla, že netřesk je léčivka a neublíží nám, takže uklidněná rezignovala na svoje pokusy naučit nás, že se netřesky nejí. Alík s Ámosem si zase oblíbili dovádění na rumišti. Zkrátka, každej si našel něco. Večer jsme byli všichni krásně vyvětraní, ale hned se nám spát nechtělo a tak si k nám musel páníček na chvíli sednout a vyprávět nám pohádku.

27. 10. 2012: Den 61. - První břečka:
Dneska jsme zažili úplnou novinku. Místo kapek vody padaly z nebe studené bílé vločky. Bylo to moc pěkné, ale chvíli po té, co dopadly na zem se rozpustily a zůstala po nich jen mokrá břečka. Ale v té bylo zase hrozně zábavný řádit, jen si nepřejte vidět, jak jsme potom vypadali. Jelikož jsme ale měli krásně zapatlané tlapky, rozhodli jsme se pro výtvarnou tvorbu na bílém prostěradle, kterou se můžete pokochat. Potom už nás ale panička nanosila po jednom do vany a čekala nás koupel. Nejdřív to vypadalo zajímavě, ale v zápětí nás to přestalo bavit a chtěli jsme hlavně co nejdřív ven. Vůbec nepomohlo, že na nás používali speciální šampón MediVet, abysme neměli lupy a naše srst byla krásná a lesklá. V ohrádce nás pak nejdřív popadla zuřivost, ale vzápětí jsme zjistili, že máme práce nad hlavu, protože se musíme celí umýt, ale tentokrát po našem.

První sníh:
Když jsme odpoledne potřebovali čůrat, tak už sněhové vločku na zemi zůstávaly a tak už se to obešlo bez toho otravného koupání. Sníh byla výborná legrace, ale moc jsme to s ním ještě neuměli, tak jsme koukali, jak si to užívá mamka se strejdou, jak se perou, chytaj koule, jsou fakt dobří, máme se toho ještě hodně co učit!

Arnoštek je pryč!
Ještě ráno to nikdo netušil a před večerem už byl pryč. Vybrala si ho taková docela spontánní ale hrozně prima a zkušená panička a přijela si pro něj až od Brna. Bude se mít taky skvěle, zase venkov, dům, zahrada... jooo, kdyby tak pro mě se ještě někdo takový našel.
30. 10. 2012: Den 64. - Amátka je pryč!
A je to tu. Dnes mě páníčkové odvezli k novým majitelům. Moji noví páníčkové se na mě přijeli podívat už v neděli, ale včera jsem ještě byla objednaná na kontrolu k doktorce s mým pejrakovským zraněním, který jsem utržila ještě v souboji s Ájou. Ale zranění vypadalo už moc pěkně a tak jsem dostala svolení se dneska přestěhovat. Na svoje původní páníčky jsem teda byla hodně zvyklá, takže se mi nikam moc nechtělo. Přece jenom jsem u nich měla speciální péči, mohla jsem k nim do postýlky a na stůl, vzali mě i na fakultu. No ale noví páníčkové jsou taky moc milí, mají krásný dům se zahradou a v něm Kačenku (bíglí dámu), králíka, koucoura, rybičky... no dovedete si představit lepší psí ráj? Moji původní páníčkové se se mnou moc rozloučit nechtěli, ale museli uznat, že tomuhle se dá prostě jenom těžko konkurovat. A tak s mým stěhováním končí i náš příběh na těchto stránkách. Ámosek už má naplánované stěhování na sobotu ráno a Alík na páteční odpoledne a tak už ani nestojí za tu námahu, učit někoho z nich s touhle stránkou pracovat. Panička už pak jen doplní místa jejich nového bydliště (ta to snad zvládne) a to už bude všechno. Jenom doufám, že se ke stránkám vrátí jednou zase někdo z našich dalších mladších sourozenců. Bylo by super, kdyby po nás přišel ještě někdo další a bylo nás ještě o něco víc. Byla to přece legrace, no ne?!
Kde nás najdete:
Anna Kučerová Zbožíčko 62, okres Nymburk (ale nebojte, Zbožíčko je v celejch Čechách jenom jedno!)		Takhle vypadá náš dům směrem od Milovic. Vpravo vedle vrat je zvonek. Dočasně se dá zastavit přímo na silnici, ale pak se parkuje za vraty na dvoře.		Předem je dobré svoji návštěvu ohlásit. Buď telefonicky: 608219787 a nebo mailem: anicka@cml.fsv.cvut.cz.
Chcete nás?
Teda zatím se nám na to nechce nikomu moc myslet, ale je pravda, že teď je nás tu pejsků celkem 8 a to je pro páníčky přece jenom trochu moc. Teď když jsme malý, tak to ještě jde, ale co pak? Někdy koncem října už budem dost velký na to, abysme se bez maminky obešli a vydali se do světa a ono zvědaví taky trochu jsme. Jenže páníčkové nás nedají jenom tak kde komu. A ještě aby, však my nejsme jen tak někdo, no ne? Potřebujem spoustu péče a ta často taky něco stojí. To víte, granule, očkování a pak výstavy, tréninky ... Takže, aby bylo jasno, kdo by nás chtěl, musí ukázat, že se o nás opravdu dokáže postarat a to hned na úvod tím, že mu nebude líto nás vyměnit za 11 000 Kč. No ale jen se na nás podívejte, copak se nám dá odolat?!!
Co všechno budeme mít:
Do konce října nás čeká někokrát odčervování a taky jedno očkování. Kolem 6. nebo 7. týdne nás čeká taky čipování a s tím dostanem i europas, takže už budem moct cestovat po Evropě a vůbec už budem jako dospělí. Teda s tou Evropou jen pozor, protože někde je potřeba i krevní test na protilátky ve stanovené lhůtě před cestou. Dál bychom měli být zvyklí už jíst granulky rozmáčené ve vodě. Naše značka je Royal Canin Maxi Starter, ale to je pro nás dobrý jen do konce toho druhýho měsíce. Potom pro nás budou vhodnější už granulky pro větší štěňátka jako třeba Royal Canin Golden Retriever Junior, které jsou ideální do 15 měsíců.