Zkušenosti se stavbou a provozem rekuperace

Poslední aktualizace: prosinec 2014

Již delší dobu jsem přemýšlel o stavbě rekuperace v rodinném domě. Hlavní důvody, proč se do stavby pustit:

Rozhodnutí pustit se do stavby rekuperace přišlo na podzim 2013. Tehdy jsem narazil na článek souosého výměníku bez nutnosti zemního registru, tzv. konstrukce trubka v trubce. Výměník sestavil Peter Chovan a vykazuje účinnost přes 80%. Na výměníku se mi líbila jednoduchost provedení, které umožňuje jednoduchou údržbu. Není to žádný blackbox, který se při poruše vyhodí. Na druhou stranu zabírá výměník větší prostor, který je nutné někde mít. Já jsem tento nedostatek vyřešil zavěšením výměníku na krokve, čili nějak významně na půdě nepřekáží. Při konstrukci výměníku jsem použil tuto úvahu: Měření teplot rekuperace probíhalo během zimy 2014. Výsledky jsou na obrázku níže. Při zvětšení průtoku z 40 m3/h na maximálních cca 200 m3/h se teplota na výduchu sníží o necelý 1°C, což nemá zásadní vliv na účinnost. Při teplotě venkovního vzduchu O°C je účinnost 65%, při -13°C 75%. Tyto parametry jsou srovnatelné s běžnými komerčními jednotkami. Není zde potřeba žádný zemní registr.
Teplota vzduchu ve stropním výduchu, teplota venkovního vzduchu a účinnost postavené rekuperace.

Distanční vložka na spojce mezi SPIRO trubkami. První větev rekuperačního výměníku trubka v trubce délky 6 metrů. Potrubí primárního okruhu.
Letování TiZn trubek. Použitá byla horkovzdušná pistole. TiZn trubka se před pájením potřela zředěnou HCl. Cín chytal znamenitě. Ocínovaly se oba konce trubek, samec i samice. Trubky se do sebe zapasovaly a nahřátím se spojily. Výsledný sletovaný spoj TiZn trubek. Trubky lze po nahřátí rozebrat, jinak je spoj zcela těsný.
Zavíčkování konce výměníku. Do víčka se vystřihl kulatý otvor nůžkami na plech. Víčko se přišroubovalo třemi samořeznými vruty. V případě potřeby lze víčko jednoduše sundat. Výměník je obalen skelnou izolací tloušťky 100 mm. Izolace je omotána lepící páskou a následně omotána paropropustnou sřešní fólií. Fólie má šířku 750 mm, která vznikla rozstřižením pásu na polovinu.
180-ti stupňové koleno, které vzniklo sletováním dvou kolen 87 stupňů. Opět je třeba pamatovat na spoje, které musí být dole sletovány kvůli možnému úniku kondenzátu. Napojení další větve výměníku. Vzduch ven prochází přes dvě kolena TiZn, vzduch dovnitř prochází spojenými T kusy SPIRO trubek.
Kvůli malému sklonu a nutnosti odvodu kondenzátu jsou všechny kolena dole sletována. Tím je zajištěna těsnost. Osazení dvou větví výměníku v provizorním zapojení. Pod výměníkem jsou vidět dva ventilátory CK125A (odtah) a CK125C (přívod).
Pohled na téměř dokončený výměník. Celkem jsou osazeny tři větve o celkové délce cca 21 metrů. Pohled na ventilátory. Bližší ventilátor je odtah vzduchu z WC a koupelny. Na odbočku ještě přijde připojit stoupačka z WC a koupleny z přízemí. Zelená hadice slouží k obejití ventilátoru a odvod kondenzátu do stoupačky. Na dolní části stoupačky je sifon z hadice, která odvádí kondenzát do odpadu. Při venkovní teplotě -13°C vyteče za 1 hodinu asi 0,5 litru kondenzátu. Nejedná se rozhodě o malé množství, které lze chytat do kanystru či PET lahve. Zadní trubka je přívod čerstvého předehřátého vzduchu do domu.
Pohled na téměř hotový výměník. Chybí dodělat izolace v zadní části a vertikálním potrubí. Ukončení výměníku. Spodní potrubí je sací, ja ne něm osazena klapka a filtr nečistot. Horní potrubí je TiZn a je ve spádu kvůli odvodu kondenzátu z posledních cca 2 metrů.
Regulátor otáček ATC (1A) je zapojen na oba ventilátory. Přes noc běží ventilátory na stupeň 1, jde o výměnu asi 40 m3/h. Ve skříňce je vidět hadice na odvod kondenzátu do odpadu. Horní trubka je sání vzduchu, je na ní osazena hrubá síťka. Dolní TiZn trubka je výduch odpadního vzduchu, často z ní kape část zkondenzované vody z posledních cca 2 metrů.
Na výstupu čerstvého vzduchu z výměníku je osazena jednosměrná klapka. Ta zajišťuje těsnost při vypnutém ventilátoru. Předtím byl cítit proud studeného vzduchu i při vypnuté rekuperaci a venkovním větru, což není žádoucí. Průměr potrubí KG 125 mm na celý dům. Klasické rozvody čerstvého vzduchu v podlaze půdy. Plastové potrubí má tu výhodu, že lze při ohřátí horkovzdušnou pistolí ohýbat. To oceníte hlavně při změně výšky a dostání potrubí pod dřevěný rošt podlahy stropu. Lepení potrubí je nejlepší lepidlem Mamut glue na bázi MS polymerů, silikon moc nedrží. Použily se dva rozměry potrubí: na části s větším objemovým průtokem 60x204 mm, na odbočné větve 60x120 mm. Stropní Hurdisky se prorazily a potrubí se ukončilo plastovým talířovým ventilem s regulací šroubováním.
Klasické rozvody čerstvého vzduchu v podlaze půdy. Klasický talířový ventil na ukončení výduchu.

Závěr

Rekuperace je zbytná věc, bez které lze také žít. V našem případě však pomohla významně zvednout kvalitu bydlení: snížit relativní vlhkost vzduchu a přivést čerstvý vzduch.

Zkušenosti po roce provozu

Původně byl celý systém dimenzován na výměnu vzduchu 200 m3/h. Tak velký výkon je naprosto zbytečný. Provoz na 1/5 výkonu (40 m3/h) je naprosto dostatečný pro 4 lidi, dokonce bych ho i snížil na 8 m3/h/osobu pro běžné domácí činnosti. Něco jiného by byla tělocvična, fitko, kde je potřeba více vzduchu. Nyní bych systém dimenzoval na 40 m3/h pro rodinný barák s užitnou plochou 130 m2 a 4 lidi. Souosý výměník bych udělal z trubek průměru 80 a 120 mm (TiZn 80 mm a 125 mm KG odpadová trubka). Tím dojde k 2.25x zmenšení průřezové plochy. Délka výměníku by odhadem postačovala 10 m. Tepelnou izolaci okolo souosého výměníku bych ponechal minimálně 100 mm, raději 150 mm. Osadit ventilátory s nižším výkonem, menší průřezy trubek vzduchotechniky.